Zátopek

Výpravný film režiséra Davida Ondříčka, věnovaný  nejen sportovnímu, ale i životnímu příběhu jednoho z největších světových atletů všech dob, čtyřnásobného olympijského vítěze, Emila Zátopka. Příběh o vítězstvích v lásce i ve sportu, k nimž je třeba především velké srdce.

Děj filmu Zátopek začíná v pohnutém roce 1968. Australský rekordman Ron Clarke právě navzdory očekáváním promarnil pravděpodobně poslední šanci na olympijskou medaili, když během klíčového závodu utrpěl vážný zdravotní kolaps. Následně propadne pochybám o smyslu vlastní kariéry. Nakonec se rozhodne vydat za legendárním běžcem Emilem Zátopkem, jehož od začátku bezmezně obdivuje. Příběhová linka rozhovoru Rona Clarka s Emilem Zátopkem nás retrospektivně vrací do stěžejních momentů atletova sportovního i soukromého života. Dohromady se spojuje v komplexní portrét muže, jenž neztrácí tempo ani poté, co jeho poslední závod skončí a dokáže bojovat nejen na atletickém oválu. Příběh o přerodu neduživého chlapce v muže, který na Olympiádě v roce 1952 získal tři zlaté medaile a zároveň ve všech těchto disciplínách dosáhl světových rekordů, se stal legendou o nezlomné síle vůle, která dodnes inspiruje tisíce sportovců po celém světě. Film Zátopek je však také příběhem osudového setkání a celoživotní lásky dvou lidí, kterou nedokázaly zlomit ani sportovní nebo životní prohry.

Film vznikl za osobní podpory paní Dany Zátopkové, olympijské vítězky a ženy, po jejímž boku strávil fenomenální atlet celý život. 

„Životní příběh Emila Zátopka je pro mě obrovskou výzvou,“ říká režisér David Ondříček. „Je to téměř klasický příběh outsidera a v podstatě ne příliš talentovaného sportovce. Zároveň je to příběh člověka s ohromnou vůlí a touhou vyhrávat, zarputilého a nezlomného, který se stal legendou. Osamělého, přemýšlivého běžce a zároveň veselého mluvky, který touží po obdivu. Atleta s obrovskou touhou porazit své soupeře a pak jim láskyplně věnovat zlatou medaili.“

„Myslím, že náš film bude o sportu, trpělivosti, pochopení a dozrání,“ říká Václav Neužil o své, zatím největší filmové roli. „Nechtěl jsem hrát Emila Zátopka jako nějaký idol, ikonu. Měl v sobě ohromnou vůli jít za štěstím a udělal všechno proto, aby se cítil svobodný. Pro mě je to normální člověk – tvrdohlavý, svérázný, vtipný a strašně houževnatý. Svobodu, kterou mu běh poskytoval, si doslova vydřel,“ dodává herec.